Duch totalitní společnosti v nás
Nacisté zabíjeli zbytečné lidi. Posloužila jim k tomu ideologie, založená na “vědeckých“ důkazech o přirozené rasové nerovnosti. Podle ní by totiž některé “rasy“ stejně dříve či později stejně vymřely, a tak nacisté vlastně jen urychlovali nezastavitelné přírodní procesy. Díky této logice si sami před sebou byli schopni obhájit tak monstrózní plán, jako bylo vyhlazení Židů. I když jsou hrůzy koncentračních táborů snad na věky za námi, totalitní snaha o vymýcení zbytečných zůstane podle filosofky Hannah Arendtové latentně stále přítomna v moderní, industriální společnosti. Události jako deportace Romů z Francie či nápad postavit sběrný tábor na okraji Prahy pro bezdomovce ukazují, že její padesát let stará teze stále platí.
Moderní společnost je oproti té předindustriální skutečně plná zbytečných lidí – a to zbytečných z čistě utilitárního hlediska. Dříve byla společnost závislá na zemědělské práci, která nevyžadovala téměř žádné intelektuální schopnosti. Mít možnost obdělávat půdu zároveň znamenalo mít základní výrobní prostředek té doby. Oproti tomu průmyslová společnost nastavila takové podmínky, že výrobní prostředky může vlastnit pouze úzký okruh lidí. Naprostá většina obyvatel vyspělých zemí jsou u tohoto úzkého okruhu lidí zaměstnáni a ve chvíli, kdy své zaměstnání ztrácí, stávají se pro společnost z utilitárního hlediska nepotřebnými, zbytečnými.
Produkce zbytečných lidí je jedním ze základních problémů moderní společnosti a je vidět, že si s ní nevíme rady. Poslední plány současné vlády ukazují, že je tady naopak tendence ještě více těmto “zbytečným“ lidem znemožnit zapojení se do normálního společenského života. Ideální vizí současné vlády a mnoha lidí je, že pouze ti “nezbyteční“ (=lidé schopní vydělat si dostatek peněz) budou mít zajištěnu kvalitní lékařskou péči nebo vysokoškolské vzdělání. Pouze ti nezbyteční budou pobírat důstojný důchod. Pouze ti nezbyteční budou moct pobývat v centru Prahy. Všechny tyto kroky se obhajují tím, že ti zbyteční si za svou situaci můžou sami. Nikoho přitom nenapadne, že nedostatek peněz u naprosté většiny z nich je čistě systémovým produktem.
Jak píše Hannah Arendtová, zbytečnými se v dnešním světě nestávají jen skupiny obyvatel, ale celé národy v zemích, které jsou závislé na humanitární pomoci. Přestaneme jim posílat humanitární pomoc? Přestaneme jim vyplácet důchody či mateřskou? Přestaneme jim zajišťovat lékařskou péči? A nebylo by lepší je radši preventivně všechny vyhladit, aby nás neotravovali v našem krásném světě?
Milovník přírody, cestování a společenských věd. Studoval historii, politologii a jazyky na univerzitách v Praze, italské Sieně a americkém Minneapolis. Učil na gymnáziu v Písku, v současnosti pracuje jako novinář.
více
A teď růst!
Tomáš SacherVražda po italsku
Jan AdamecBudu cvičit, dokud budu moct
Karolína Vránkovávšechny články
